Město Jílové - centrum mikroregionu Labské skály Město Jílové, okres Děčín, Ústecký kraj, oficiální stránky města Jílové Hledání Mapa stránek Vytisknout Vypnout grafiku RSS kanál CZ EN DE

Znak města

Znak města Jílové

Znak města byl městu oficiálně udělen rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v červnu 1998.

Znak je tvořen stříbrným štítem, kde na zeleném trávníku při levém okraji štítu stojí pahýl dubu s jednou doprava rostoucí větví zakončenou třemi listy, na které sedí sova. Vše je vyvedeno v přirozených barvách.

Je tu domněnka, že za jílovský znak byl považován již od konce 17. století obraz rychtářské pečeti, jehož nejstarší zachovaný otisk pochází z roku 1670. Vzhledem k neuceleným historickým pramenům musíme brát tento údaj s trochou rezervy. Prvním dokladem o praktickém užití znaku a zároveň dokladem o jeho podobě je jeho secesní ztvárnění nad vchodem do školní budovy na náměstí ze začátku 20. století.

Autorem součastné podoby znaku je p. Stanislav Kasík, Heraldická kancelář "Dauphin", Roudnice nad Labem.

Kompletní materiál se všemi doprovodnými texty a podobami symbolů je pro zájemce k dispozici sekretariátu Městského úřadu Jílové.

Logotypy ke stažení

Sova ve znaku

Návrh dle znaku na budově školySova vždy platila za ptáka tajemného, záhadného, budícího strach a nedůvěru. Tím budila zájem lidí od pradávna. Dokonce jí byly přisuzovány některé lidské vlastnosti. Sova, jako symbol moudrosti a učenosti se dostala do znaku mnoha měst. Jílové je jedním z nich.

Kde se sova v Jílovém vzala? Možností je více, sami se rozhodněte, čemu dáte přednost. Původní název Jílového zněl Eulau, přeneseně „Údolí sov“, krásný romantický název. Další verze uvádí, že za jílovský znak byl považován již od konce 17. století obraz rychtářské pečeti, jehož nejstarší dochovaný otisk je z roku 1670. Prvním dokladem o praktickém využití znaku a také dokladem o jeho podobě, je secesní znak na budově školy na náměstí. Znak pochází ze začátku 20. století a bohužel nám neříká nic konkrétního o barevném vyvedení znaku – i o tom se vedly spory.

Návrh možné podoby znaku od pana KasíkaAutorem současné podoby znaku je pan Stanislav Kasík, Heraldická kancelář „Dauphin“, Roudnice nad Labem. Z jeho Ikonografie znaku vyjímáme: „Ve znaku je hlavní figurou sova ve své přirozené podobě. V obecní symbolice se používá již více jak tři století a je zároveň mluvícím znamením. Sova vždy seděla na stromu – dubu, jehož exteriér byl nějakým způsobem umenšen a neměl charakter botanicky plnohodnotného objektu. Přesto to byl strom živý – olistěný. Rostl vždy na trávníku. Tinktury znaku jsou určeny s ohledem na skutečnost, že kombinace zlatá a černá byla odvozena neseriózním způsobem. Původní barevnost počítala s přirozenými figurami ve stříbrném štítu.“

Původně užívaný znak do roku 1998A jak se to má se sovou v historii? Staří Egypťané i Slované považovali sovu za něco zlověstného. V Indii byla sova ptákem mrtvých a zobrazována byla zpravidla na hrobkách. V Číně pak byla sova sice ptákem strašidelným, na druhou stranu ale byla také symbolem bohatství. Naopak oblíbená byla sova u Řeků. Bohyně Athéna, patronka města Athény, měla sovu jako svůj symbol – symbol moudrosti a učenosti. Odtud se také bere přísloví „nosit sovy do Athén“, což je podobné našemu českému „nosit dříví do lesa“, tedy „zbytečně se namáhat“. V Řecku byla sova častým motivem na mincích a také na řadě užitných předmětů. Bible o sovách mluví jako o nečistých ptácích. Dodnes je rozšířena pověra, podle níž je sýček obecný, latinsky Athene noctua, považován za nositele neštěstí. Svým houkáním údajně přivolává smrt. Na druhou stranu, protože sova vidí v noci a působí vážným a přemýšlivým dojmem, je symbolem moudrosti, jež proniká temnoty nevědomosti.